Zranění bude po roční pauze ve sportu přibývat

MUDr. František Picek – ortoped, sportovní traumatolog, operatér, lékař FIFA.

Syn zakladatele rehabilitace v Kladrubech a reprezentanta ČR v basketbalu MUDr. Františka Picka. Aktivně se věnuje operativě pohybového aparátu, především končetinovým kloubům. Krom ambulantní ortopedické praxe na Praze 1, Národní, operuje v Krajské nemocnici v Kladně a v rámci jednodenní chirurgie v Canadian Medical v Praze 5. 

• Zdá se, že se svět znovu vrací do sportovního normálu. Jak se z pohledu sportovního traumatologa podepsal roční lockdown na pohybovém aparátu sportovců?

Rok, který máme za sebou, se bohužel podepsal a podepíše na pohybovém aparátu všech, nejen sportovců. Zejména pak u kolektivních a kontaktních sportů, kde díky minimu tréninků přišli hráči o velkou míru stability. Díky nedostatečné aktivaci stabilizátorů trupu i končetin (tzv. core), dochází k velkému počtu úrazů.  Vidím to v ambulanci už teď, když za mnou přicházejí mladí sportovci, kteří v podstatě nezvládají udržet pořádně rovnováhu. Zvláště je to vidět u fotbalistů, kteří mají jednu končetinu tzv. postojovou a druhou “kopací” - i když umí kopat oběma nohama, stále na té jedné musí udržet větší stabilitu. Pokud stabilita dostatečná není, dochází k pádům, jejichž důsledkem je často zranění, jako třeba natažení nebo i natržení svalů, vazů, poranění menisků a podobně.

• Dá se tedy říct, že individuální sportovci vyšli z lockdownu bez ztráty?

Řada těch, kteří neztratili chuť se hýbat, jezdili na kole, běhali, posilovali doma v garáži, mají v tomto jednoznačnou výhodu. Nutno ale zdůraznit, že v kolektivních a kontaktních sportech bylo vždy více úrazů než v sólo sportech.

• Dá se riziko úrazů při fotbalu, ale i v dalších kolektivních sportech nějak ovlivnit?

Jistě ano. Je to ale proces dlouhodobý a je zaměřený právě na prevenci. A znovu se vracíme k cílenému posilování stabilizátorů trupu a stabilizátorů končetin. Nejlepší výsledky v těchto kompenzacích má asi program FIFA 11+, který je vysloveně zaměřený na pravidelný trénink a kondici těch skupin svalů, které bývají při fotbale nejvíce postiženy, například hamstringy nebo svaly přední strany stehna, případně zadní strany lýtek. Pravdou je, že většina těch nepříjemných úrazů dolních končetin se děje v okamžiku, kdy je noha v rotaci, koleno v pokrčení a kdy právě trup není tolik stabilizován. Mluvíme tady jen o svalech či vazech, ale obdobný mechanismus funguje i u dalších zranění, včetně potrhaných menisků či zlomenin. Pravidelným strečinkem a posilováním těchto svalů a také stabilizátorů riziko úrazů klesá, třeba u poranění hamstringů až o 71%, riziko poškození předního zkříženého vazu v koleni klesá až o 88%. 

• Jaké jsou možnosti pro ty sportovce, kteří si opravdu poraní sval nebo vaz? Znamená to vždy operaci?

U čerstvých poranění vazů je většinou možné konzervativní léčení. Stále častěji a s velkým úspěchem se i zde používá biologická léčba. Mezi pacienty známá jako "léčba vlastní krví", ale defacto se jedná o koncentrát působků a bílkovin, které jsou produkovány destičkami v krevní plazmě a právě ty podporují regeneraci tkání a dokáží urychlit hojení vazů, svalů, kloubních pouzder bezmála až o 50%

• Každý z nás má ve svém okolí někoho, kdo měl poraněný meniskus a je už jedno, zda jde o sportovce či takzvaného gaučáka. Je meniskus skutečně nejvíce častým zraněním?

Menisky skutečně patří mezi velmi často poraněné struktury, a proto se také dostaly do hledáčku sportovních lékařů. I zde udělala medicína v poslední době obrovský pokrok, hlavně v oblasti diagnostiky. V tuto chvíli už nejsme odkázáni jen na magnetickou rezonanci, ale významný přínos mají i moderní ultrazvukové přístroje, případě tzv. dynamická diagnostika pod kontrolou kamery. Díky tomuto pokroku jsme schopni zjistit nejen to, zda je meniskus utržený nebo natržený, ale posoudit i jeho stabilitu. I malá prasklinka na jinak nepoškozeném menisku může způsobit jeho nestabilitu a v některých případech díky tomu až téměř 100% nefunkčnost. Důležité je na nic nečekat. Menisky je lepší ošetřit co nejdříve, po čerstvém úrazu, ať už se přišívají, prošívají nebo se stabilizují praskliny, včasné ošetření má větší naději na úspěšné hojení. Navíc platí, že ne všechny části menisku mají při svém poškození šanci se zhojit. Jinými slovy, pokud přijde někdo v 60 letech s tím, že před dvěma či deseti lety měl asi natržený meniskus a rád by to měl teď přišitý, tak to smysl nemá. 

• Dá se tedy říci, že pokud si aktivní sportovec poškodí meniskus a dva roky to neřeší, může mít velký problém?

To určitě. Pokud se jedná o utržení nebo roztržení menisku, tak je velmi pravděpodobné, že si za ty dva roky zničí krom menisku i chrupavku v jeho okolí, a to jsou změny, které už bohužel mají trvalé následky. Koleno bude bolet, bude se naplňovat tekutinou a při sportu bude bolestivě cítit každý došlap.

• Ale jak poznat, že se v koleni něco děje a kdy přijít včas na zákrok?

Pozná to samozřejmě ortoped, který má s menisky více zkušeností. Jak jsem říkal, diagnostika se obrovsky posunula. Díky přímé dynamické diagnostice, kdy kolenem pohybujeme pod kontrolou zraku, tedy kamery, jsme schopni odhalit i ty drobné nestability, které při magnetické rezonanci diagnostikovatelné prostě nejsou.  Jednou z nejnovějších a perspektivních dynamických vyšetřovacích metod je nanoskopie, její výhodou je i to, že ji můžeme provést i v lokální anestezii. Zavedeme kamerový čip na sondě tenké jako injekční jehla do kolene a krom přímého pohledu na meniskus v klidu i za pohybu, máme možnost jej i tenkou sondou ohmatat a tak dále. Díky nanoskopii jsme dokonce schopni i meniskus ošetřit a v některých jeho částech i sešít.